Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podkarpatská Ukrajina

18. 7. 2008

Pá. 17.8.

 

Malá technická závada nám nezabránila, abychom naše dobrodružství začali v plánovaných 18:00 hod. Ještě nákup poživatin a piva v supermarketu a už frčíme na Ukrajinu. Dlouhou cestu krátíme sledováním DVD filmů, pivem a častými zastávkami.

 

So. 18.7.

 

4:10 hod. přijíždíme na Slovensko – Ukrajinské hranice.

7:15 hod. konečně vjíždíme na Podkarpatskou Ukrajinu, kde zhruba po 500 metrech nás zastavuje první hladová policejní hlídka. Zkoušela z nás vytáhnout nějaký penízky, ale Jaroušek byl jako vždy připraven a když policajt neuspěl ani s hasícím přístrojem, tak jen smutně pohlédl na své kolegy na druhé straně silnice a posunkem jim naznačil, že žádný bakšiš nebude.

Opět zase Morava jednou zvítězila, ale nevím jestli to bude stačit.

V Užhorodu první příjemné překvapení - cena benzínu 24 Hr.(hřiven) a v bance dostáváme za 1 Euro 7,17 Hr. což v přepočtu vychází 1Hr = 3,30 Kč.

Pokračujeme po velice solidní a široké cestě do Užhorodu a zjišťujeme co a za kolik se tu dá nakoupit ( Camelky = 4Hr., láhev 0,5 l velice kvalitní pšeničné vodky nebo koňaku okolo 20Hr., točené pivo 3Hr.)

Z Mukačeva jsme se rozhodli jet do Koločavy severní cestou přes Svaljavu, pak doprava na Volovec a Mižhirju. Jak jsme později zjistili, byla to velice šťastná volba.

Do Koločavy přijíždíme kolem 12. hodiny a během oběda  v restauraci Četnická stanice  (boršč a palačinky plněné masem) si zajišťujeme ubytování Obrazekv soukromí  u Vasji a Anji a jejich dvou synů. Jedná se o třípokojový byt v místní bytovce se sprchou a hlavně se splachovacím záchodem ( v Koločavě jsou splachovací záchody pouze ve čtyřech domech). K disposici máme tři pokoje s povlečenými postelemi a hlavně Aňju. Ubytování stojí 40Hr na noc a po domluvě nám Aňja bude vařit snídaně za 10Hr. Auto se zaparkovalo v jejich garáži.

Místní kulturu začínáme poznávat (tak jako všichni, kdo přijedou do Koločavy) ve známé hospodě s ubytováním „Četnická stanice“, kterou přejmenováváme na hospodu „U žida“, protože její majitelé se chovají jako zdejší zloděj a vrah Nikola Šuhaj. Ubytování zde stojí 75Hr. a jídlo a pití je zde o 50% dražší než v ostatních zdejších občerstvovnách. Dáme pivo, nějakou tu láhev vodky a vyrážíme jinam. Po 500 metrech narážíme na obchod s točeným pivem a vynikajícím sýrem a uzeninami z opravdového masa(žádnej Kosteleckej separát) a uzenými rybičkami a vodkou a výborným koňáčkem, ale hlavně se tu dá pozorovat místní kolorit. Pojmenovali jsme to „Na schodech“.Obrazek

Po cestě zpět se ještě zastavujeme na jedno  „ U žida“,  kde popíjíme s prima partou kluků z Brna a Vyškovska (tímto je srdečně zdravím). Ti nám doporučili navštívit vesnici Svoboda. Dáváme si k jídlu šašlík (4 kousky masa za 28Hr.). Jarda po dlouhé cestě šel spát a vyhasnuvší Luboš ho brzy následoval.

Kupujeme další láhev vodky a vydáváme se znovu na cestu, tentokrát na druhou stranu vesnice. Žádné pouliční osvětlení jen černočerná tma. Tu náhle nám do očí zazáří světla koliby. Nová dřevěná stavba, kde tepe život se také stává naší oblíbenou zastávkou..

 

Ne19.7.

 

Ráno v 8:00 nám Aňja nachystala snídani (golubce, brambůrky, čerstvý Obrazekdomácí sýr, tvaroh, smetana a chleba, salát), ale ještě před jídlem nám Vasja nalévá domácí vodečku. Po tak skvělém jídle se domlouváme s Aňjou, že nám bude vařit i večeře za 15 Hr.

Po snídani vyrážíme směrem na přehradu. Za Koločavou překonáváme řeku po lanovém mostě, který vypadá, že se každým okamžikem zřítí do burácejících vod. Na druhém břehu je vyhlášený pramen železité minerálky. Po ochutnávce z pramene zdraví a po prohlídce totálně zahumuseného okolí se vydáváme zpátky přes most na cestu. V první vesnici se asfaltová cesta změnila v kamenitý tankodrom. Teď se ukázala správnost volby jet do Koločavy severní cestou. Cesta k přehradě proběhla vcelku v pohodě, pouze Metyn obdivujíc krásu místních děvčat nekoukal pod nohy a tím poškodil ucelený tvar kravského lejna. Obrazek

Hladina na začátku přehrady je pokryta obrovskými koberci petflašek. Humus! Ve všech vesnicích po celé délce řeky lidé všechen odpad ukládají na její břeh a když pak zaprší řeka stoupne a všechno pěkně vezme s sebou. Místní obyvatelé ale stejně tvrdí, že to dělají turisté. Pod přehradou čekáme až jeden nejmenovaný člen naší výpravy dotoká v pekárně s místní dívkou, která pracuje v Praze a přijela domů na návštěvu (do dnešních dnů mu stejně neposlala jedinou smsku).

Hurá, v další dědině je hospoda, tak ji bereme přímo útokem. Stejně už dál nemůžeme neboť  už nás po 17 km bolí nožičky a máme strašnou žížeň. Hospodský nestíhá, nechápe jak někdo může vypít tolik piva a sníst tolik uzeného sýra. Nakonec nám zajistí odvoz zpět do Koločavy  a je nám dobře.

Aňja nám uvařila výborný boršč a my po teplé sprše a vydatném jídle opět vyrážíme za místní kulturou, kde potkáváme naše krajany Pavlu a Pavla.

Návrat jako vždy až po půlnoci.

 

Po. 20.7.

 

Ráno odjíždíme autem na Synevyrské jezero. Po prohlídce místní atrakce Obrazeks průzračně čistou vodou odjíždíme do zapadlé prvorepublikové pohraniční vesnice Sloboda. Tady se opravdu zastavil čas. Opět družba při vodce a pivu s místním obyvatelstvem. Metyn zakupuje od svého nového kamaráda (afgánského veterána) pytel borůvek a už jsme znovu „on the road“.

Po cestě ještě zastavujeme v kolibě na výborný šašlík a dopřáváme si tu také vymoženosti splachovacích záchodů. Jo luxus je luxus. Během tohoto výletu se nic mimořádného nestalo, pouze Metyn si rozerval svůj nový batůžek.

Na večeři nám Aňja přichystala frugu (brynza se slaninou), jaješnicu (kvašené mléko a vajíčka) a syrníky.

Stavíme se „ U žida“ protože potřebujeme vyměnit nějaké rublíky a pan majitel opět nezůstává nic dlužen své přezdívce. Za jednu hřivnu si stanovuje kurz 6,80 ale hlavně za mikinu, kterou tu předešlý večer zapomněl Luboš chce láhev vodky. Když s touto cenou neuspěl, tak začal tvrdil, že tu dlužíme za tři piva a musíme je zaplatit. Jiný kraj, jiný mrav! (vlastně loupežník).Ještě že tu není nouze o jiné nálevny. Vzhůru do koliby, kde se s Pavlou a Pavlem domlouváme na zítřejším dobrodružném výletě.

 

Út. 21.7.

 

 Ráno v 8:30 nás Vasja naložil na korbu svého zila a odjíždíme do divočiny užít si gastronomické zážitky na salaš. Cestou necestou, prsty zaťaté v bočnicích náklaďáku. Stále ve střehu, když se nás větve stromů snaží sundat z náklaďáku. Opravdu neskutečný zážitek. Cesta pokračuje korytem divoké řeky, kterou lemují vraky aut. Obrovské balvany, po nápravy ve zpěněné vodě, ale Vasja „moloděc“ to hrne prsama kupředu – zpátky ni krok. Konečně zastavujeme. Vasja ukazuje kudy tudy, hodina nahoru na poloninu, kde je salaš a pak dvě hodiny po hřebenu a budeme zpátky v Koločavě. Ještě jedna překážka v podobě dřevěného plotu, který se pod Metynem celý hroutí na zem a cesta za dobrodružstvím je volná. Pěšina se nám ztrácí v neproniknutelné džungli a my se po čtyřech  hrabeme nahoru přes vývraty za světlem. Dvě hodiny utrpení, klení a potu, ale šťastně se dostáváme z lesa ven na poloninu, těsně pod vrchol. Hledáme salaš. Nic, pouze dřevěná ohrada, polodivocí koně a báby trhající borůvky.

Otázku, zda jít dál na vrchol ukrytý v mlze, nebo se vydat do Koločavy  nám vyřešil ten nahoře tím, že otevřel vodní stavidla a už je nezastavil. Obrazek

Déšť, vítr a chlad. Hodinu nám trvá cesta na hřeben, který se svažuje dolů do Koločavy. Goretex , igelit, nic nefunguje, všichni mimo Pavlu jsme promočení „až na kulách“. Cesta dolů je hotový očistec. Všude samá voda. Podmáčený terén nám ujíždí pod nohama. Táhneme se jak slimáci. O kus dál se kolem nás prořítí dvě báby, co trhaly borůvky. V uříznutých gumácích v každé ruce kýbl s borůvkami zvolna mizí dole pod kopcem. Promočení a šťastní, že jsme přežili, omdléváme kole sedmé večer u Aňji v bytě. Vasja, neskrývajíc dojetí, že nás opět vidí, do nás se slovy: “já si spletl údol“, pumpuje vodku. Večer naše znovuzrození zapíjíme v kolibě.

 

Stř. 23.7.

 

Stále prší tak jedeme do Mukačeva kde je obrovské tržiště za pakupkami. Koberce, kožešiny, papučky, koňak, cigarety a hlavně 6 kg uzených korbáčků a zpátky do hor.

Odpoledne už sedíme v Koločavě v obchůdku „Na schodech“ a dopřáváme Obrazeksi co hrdlo ráčí. Prodavačka nechápala. Takovou tržbu tu nemá za celý měsíc.

Stále jenom prší a řeky začíná nebezpečně stoupat. Místní tvrdí, že něco takového tu nepamatují. Po večeři oznamujeme našim hostitelům, že ráno odjíždíme a jdeme do koliby propíjet poslední rublíky.

 

Čt. 24.7.

 

Po snídani, která nám už moc nelezla se loučíme s Aňjou, Vasjou a jejich dětmi a jedeme domů. Řeky se už začaly vylévat a zaplavovat krajinu, proto volíme cestu  přes hory na jiný přechod. Opět dobrá volba. Při dvouhodinovém čekání na hranicích se z rádia dozvídáme o záplavách v nížinách na Slovensku a Ukrajině. V pátek po půlnoci přijíždíme do Brna.

Obrazek

 

KONEC DOBRÝ VŠECHNO DOBRÝ

 

Stálo to opravdu za to. Můžu jenom doporučit. 

http://www.karpaty.net/

ODKAZY:

 

Náhledy fotografií ze složky Podkarpatská ukrajina - Poloniny

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář